PLAV 1/2022 CO RUMUN, TO BÁSNÍK

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

co víte o Rumunsku? Ba co víc, co víte o tamní poezii? Pokud jste z mé otázky na rozpacích, nezoufejte, neboť právě držíte v rukou protilék na neznalost, náplast na své (i mé) kulturní mezery! Poznáte obrazotvornost tak divokou, jako je karpatská bystřina. V tomto čísle vám totiž přinášíme reprezentativní výbor z tvorby rumunských básníků a básnířek, který pokrývá téměř jedno století. V úvodním eseji Jarmily Horákové se blíže seznámíte s vývojem rumunské poezie od 17. století až po současnost. Dále potkáte lehce morbidní rané básně Tristana Tzary, oneiristické juxtapozice Leonida Dimova, reflexivní poetiku Any Blandiany či surrealistické výjevy Gellu Nauma. Geo Bogza vás vezme na takřka platónské putování vesmírem až ke zrodu živlů a tvarů. Cesta čtenářova se pak změní v divokou balkánskou dechovku, to když otěže převezme Mircea Dinescu. Naopak Marin Sorescu vás znovu vyladí na filosofičtější témata, podobně jako Bogdan Mureșanu a jeho tázání se po boží přítomnosti. V básni Smarandy Cosmin dojde k nezvyklému zkřížení básně a autopsie a nejmladší zastoupený autor, Claudiu Komartin, pro změnu spojí poezii s fyzikou a vědeckofantastickými obrazy.

Při přípravě tohoto čísla jsem zavítal do mnou nezmapovaných vod, za což vděčím autorce koncepce Alžbětě Stančákové. Díky ní jsem objevil a alespoň částečně ohledal další kout pozoruhodné světové poezie, jež reflektuje témata, která nám přitom mohou být blízká, neboť sdílíme podobnou historickou zkušenost.

Přeji vám příjemné čtení a v příštím čísle se můžete těšit na palestinské spisovatele žijící v Izraeli.

Ondřej Vinš