RUKOPISY KRÁLOVÉDVORSKÝ A ZELENOHORSKÝ 1,2

Rukopisy královédvorský a zelenohorský představují nejen nejznámější česká falza, ale i takřka po sedm desetiletí uctívané a hájené obrazy původní české minulosti a jejích eticko- estetických hodnot. Jako takové mocně rezonovaly v kultuře a umění českých zemí i v Evropě 19. století vůbec. Kolektivní monografie s příspěvky badatelů z Akademie věd ČR a českých a zahraničních univerzit usiluje o postižení tohoto fenoménu v souřadnicích evropského romantického nacionalismu a uvažuje, nakolik recepce Rukopisů reprezentuje českou kulturní historii 19. století jako celek. Přispěvatelé nově nahlížejí i na realistickou kritiku Rukopisů z roku 1886 a zužující optiku autenticity, jíž se s oběma falzy vyrovnávala moderní česká společnost. Publikace volně navazuje na monografii Rukopisy královédvorský a zelenohorský a česká věda (1817–1885).