TŘI FIGURY POSEDLOSTI

Fiktivní anamnézy literárních textů. Starobinski vychází z historicky i žánrově rozdílných typů literárních památek (starořecká tragédie a epos, novozákonní evangelický text) a dokonce médií. První kapitola tak podává podrobnou interpretaci Sofoklovy tragédie Aiás, neprávem opomíjené hry, která - jak zdůrazňuje a předvádí Starobinski - osvědčuje zvláště jemné a strukturované porozumění pro motivaci sebevraha. Druhá kapitola patří epizodě vyhnání démonů z posedlého v Gerase podle Markova evangelia; démoni vstoupí do prasat a ta se vrhnou do moře. Starobinski epizodu pojímá jako vzor Ježíšova spásonosného díla, jak je podáno v evangeliích, a odhaluje na něm celkové strategie evangelijního textu. V závěrečné stati patřící obrazu Noční můra je pak probíranou podobou ztráty rozumu zlý sen.