TVÁŘ SE ZTRACENÝMI ÚSTY

Básnické dílo osobitého umělce, malíře a spisovatele, psané v prozodickém tvaru i volným veršem, vychází z důkladného pozorování obrazů, které se hromadily v jeho vnitřním světě a svou trýznivou imaginací zasahovaly do autorova povědomí. Michaux, částečně ovlivněný surrealismem, jakoby se pokoušel zmapovat onen nevyzpytatelný "prostor uvnitř" lidské bytosti, o němž prohlašoval, že je potřeba neovlivňovat ho vnějšími podněty, ale naopak ho před nimi hájit a bránit. Tato základní teze je podepřena tvrzením, že jedině tak může být člověk zbaven utrpení a bolesti. Je to úvaha, jež není žádným samolibým sdělením, naopak - Michaux se důsledně řídí duchem a významem těchto slov, což mu napomáhá dojít k hlubokému sebepoznání, v němž však nechce pouze ustrnout, ale snaží se o jeho další zdokonalování a prohlubování, jež musí pokračovat až do konce života. I toto filozofické přesvědčení, odrážející se v autorově tvorbě, je důvodem, proč jsou Michauxovy texty v oblasti poezie dvacátého století považovány za mimořádné a řadí ho k největším básníkům této doby. První knižní vydání výboru z díla významného belgického, francouzsky píšícího básníka, jenž byl Janem Vladislavem překladatelsky a edičně připraven k tisku již v šedesátých letech 20. století.