NOVÁ ŘADA PŘEDNÁŠEK K ÚVODU DO PSYCHOANALÝZY

Mezi Freudovy nejslavnější knihy patří Přednášky k úvodu do psychoanalýzy, jejichž první řadu přednesl mezi lety 1915 a 1917 v posluchárně Vídeňské psychiatrické kliniky. Jeho cílem byla srozumitelnost při výkladu základních psychoanalytických pojmů a jevů. Freud na tento projekt navázal v Nové řadě přednášek k úvodu do psychoanalýzy z roku 1933, ačkoli tato řada už nikdy před posluchači přednesena nebyla. Freud zde své poznatky (např. nauku o snech či téma ženskosti) reviduje a doplňuje a představuje mimo jiné strukturální model psychiky (id, ego, superego). Tím završuje své učení. Freudovy přednášky dodnes patří k základním psychoanalytickým textům z pera samotného tvůrce tohoto směru. Sigmund Freud (1856–1939), vídeňský neurolog a psychoterapeut, zakladatel psychoanalýzy. Narodil se v moravském Příboru v židovské rodině, během jeho raného dětství se rodina přestěhovala do Vídně. Zemřel v londýnské emigraci, kam se uchýlil před nastupujícím nacismem. Vytvořil psychoterapeutickou metodu založenou na pacientových volných asociacích, navázání přenosového vztahu s analytikem a interpretaci snů. Vymyslel či rozvinul řadu pojmů, mezi něž patří libido, stadia psychosexuálního vývoje (orální, anální, falické, genitální), oidipský komplex, předvědomí, nevědomí a vědomí (topografický model psychiky), id, ego a superego (strukturální model psychiky), narcismus, pud smrti a pud života. Hluboce ovlivnil řadu psychologických, filozofických i antropologických teorií. Stal se třetí nejcitovanější osobou v psychologii 20. století. V Portále vyšla řada jeho knih.