PLAV 5/2025 FLAMENDRY, BLÁZNI A SADISTI

Úvodník

Některé příběhy se prostě od uklizeného stolu v pracovně s vyrovnanou knihovnou za zády nevymyslí. Vznikají z potyček prožitých na ulici, z opilých setkání v podchodech, za zavřenými dveřmi sanatorií. A přestože je třeba po letech začnou vydávat velká nakladatelství, točí se podle nich filmy a pár vybraných autorů a autorek získá prestižní literární ceny, undergroundový duch z nich tak úplně nezmizí. V Turecku se podzemní literatura (yeraltı edebiyatı), která na takových příbězích staví, začala rozvíjet v reakci na represivní politický a společenský systém osmdesátých let a dodnes ze své kritické pozice neustoupila. Spolu s Petrem Kučerou, který aktuální číslo sestavil, vám chceme představit právě tento proud současné turecké literatury, napájený z domácích zdrojů i ze světových subkulturních hnutí. Násilí, chudoba, šílenství a útlak se v něm mísí s vůlí k životu a touhou po svobodě. Ta zde není jen politickým programem, ale spíš tvrdým, často vulgárním odmítnutím panujících pravidel a prosazením lidské individuality.

Odborník na současnou a globální literaturu Fethi Demir v úvodním rozhovoru a Petr Kučera v následném eseji vysvětlí, v čem spočívá popularita undergroundové estetiky a jak se proměňovala v čase. Vycházejí přitom z toho, že v moderním světě, který je zdánlivě bez pravidel, ale v trvalé krizi, vytahuje beletrie na povrch ty nejtemnější lidské stránky. V překladovém výběru se pak setkáte s postavami, které odmítají hrát roli poslušných občanů a občanek, nebo jim to ani není umožněno. Patří mezi ně trans ženy pronásledované policejní mocí ve vyprávění Ayçi Seren Ural, rouhající se pašerák uprchlíků u Hakana Gündaye nebo schizofrenička z románu Sibel Torunoğlu filosofující v blázinci. Dvanáctiletého vlastence, který se v povídce Emraha Serbese chystá zavraždit souseda žehličkou, by člověk spíše objal, zatímco od ukřičených postaviček v Cholerové ulici vypodobněné Metinem Kaçanem je určitě radno se držet dál. Poezie küçük İskendera na závěr vzdoruje tak trochu proti všemu.

Průběžně budete zjišťovat, že velké otázky turecké společnosti – jako jsou role islámu či vliv západní společnosti, nacionalismus, autoritářství nebo mizogynie – rezonují i v undergroundové tvorbě. Navzdory zaměření na jednotlivce se totiž yeraltı edebiyatı společenským problémům nevyhýbá. Řeší je zevnitř, obrací naruby a zuřivě u toho nadává. Ve chvíli, kdy univerzitní kampusy a ulice velkých měst plní největší demonstrace za poslední dekádu, mohou i následující příběhy přispět k porozumění tomu, co všechno se v Turecku právě děje.

Směrem k červnovému číslu pak můžeme v buřičském duchu zvolat: Po nás Potopa!

Adéla Provazníková