PLAV 9/2025 HURIKÁNY, MOŘE A POHYB V PŮLKRUHU ANTIL

Zvuk slova Karibik bude asi v mnoha uších znít jako exotická hudba finančně nedostupné destinace připomínající svou barevností pozemský ráj. Takový však bývá pouze první poslech. Z kulturně bohaté oblasti kolem Karibského moře s půlkruhem antilských ostrovů pocházejí významné umělecké, duchovní a hudební směry (vúdú či rastafariánství), kulturní osobnosti (Aimé Césaire, Frantz Fanon, Ana Mendieta), ale také pozoruhodné literární podněty, jimž se blíže věnujeme v tomto čísle. Zaměřujeme se přitom na poezii a žánrově pomezní, poezii blízké texty, které vznikly ve 20. a 21. století a pojí je dynamika moře a pohybu.

S podnětem sestavit karibské číslo přišel na jednom z večerů Plavu básník a překladatel Jan Škrob, který se zabývá tvorbou frankofonních a anglofonních spisovatelek a spisovatelů této oblasti. Hispanofonní perspektivu pak spolu s překladatelem Petrem Zavadilem, jenž se dlouhodobě věnuje kubánské poezii, doplnila hispanistka Martina Bařinová, která také přinesla rámcující téma. Moře a pohyb v sobě skrývají obrazy nejen karibských hurikánů či mohutných dešťů, ale také otroctví, masových vražd, krvavých povstání i destruktivního mechanismu současného neokolonialismu, jejichž společným jmenovatelem je transatlantický obchod.

Karibik je ale zároveň místem pozoruhodné přírodní i kulturní rozmanitosti, místem mnohoetnického soužití a bohatství zkušenosti zápasu s dědictvím kolonialismu. Především však Karibik je a měl by být místem k životu, jak popisuje ve svém eseji Velká kamufláž spisovatelka a pedagožka Suzanne Césaire. Lokálně ukotvená perspektiva mísící nejrůznější vlivy je vlastní také živelným textům Édouarda Glissanta a Frank­étienna, pozoruhodných tvůrčích osobností, z jejichž díla s přesahy do filosofie či společenských věd přinášíme ukázky na pomezí poezie a prózy.

Zaříkávání proti hurikánům a přímluvu za přízeň moře najdeme v písních Olive Senior, jimž je blízká také mimolidská perspektiva zvířecích masek portorické básnířky Ángely Maríi Dávily. Temnější tóny zaznívají v dlouhé básni Visutý ostrov kubánského autora Virgilia Piñery, v níž se moře stává prokletím a nemocí. Také experimentální skladba Zong! autorky M. NourbeSe Philip nás konfrontuje s krutostí a kakofoničností historického traumatu, v němž moře sehrálo roli masového hrobu. S aktuální migrační krizí pak propojuje téma pohybu přes moře portorická básnířka Mayra Santos-Febres.

Ani v rubrikové části neopustíme ostrovní perspektivu. O překladu románu Ženská na 1000° islandského spisovatele Hallgrímura Helgasona píše Marta Bartošková. Také v rozhovoru Markéty Procházkové s autorstvem Jonasem Eikou o povídkovém souboru Post Solis se mihne oceán a jeho témata jako básnická práce s jazykem, estetika vznešena či sociální kritika se dobře doplňují s tematickými texty.

V příštím čísle naváže na naznačenou společenskokritickou linii Alžběta Knappová, která se bude věnovat naléhavému tématu genderově motivovaných vražd a způsobům, jak se k femicidám vztahují umělecké texty.

Jakub Vaněk