PROSÍM ZACHRAŇ MĚ

Ležím v posteli a počítám blížící se kroky. Vím, co přijde. Poprvé se to stalo, když mi bylo jedenáct, a od té doby za mnou chodí vždy ve stejné dny a dělá mi ty stejné věci. Já se nebráním, protože vím, že by to nic nezměnilo. On vždycky dostane, co chce. Pořád ale doufám, že si někdo třeba všimne mých modřin, že mě někdo zachrání, neboť vím, že otcovy noční návštěvy už dlouho nevydržím.