RACHOT

Otevřená, divoká a často velmi vtipná autobiografie hudebníka, který celý život odmítá přijmout hranice mezi žánry, uměním a životem. Alexander Hacke vypráví o berlínském undergroundu, o zrodu Einstürzende Neubauten, s nimiž čtyřicet pět let hrál, o desetiletích strávených na cestách, v nahrávacích studiích a na koncertních pódiích, ale popisuje i pozoruhodná setkání a hledání vlastního způsobu života a tvorby. Text je bohatě ilustrován dobovými fotografiemi, kopiemi plakátů nebo obaly gramofonových desek.

Alexander Hacke vyrůstal v Západním Berlíně a dospíval v době, kdy se město stalo jedním z center evropské alternativní kultury. Punk, hluk, elektronická hudba, improvizace a nejrůznější podoby experimentu tu nebyly jen uměleckými směry, ale také způsoby, jak žít mimo pravidla většinové společnosti. Právě v tomto prostředí vznikla kapela Einstürzende Neubauten a spolu s nimi i Hackeho celoživotní potřeba zkoumat, kde všude je možné hledat a nacházet zvuky, které vytvářejí hudbu.

Rachot ale není kronikou jednoho města, jedné kapely nebo příběhem hudební kariéry. Je to spíš mapa života, který se neustále dává do pohybu. Hacke putuje mezi Berlínem, Amerikou a dalšími místy. Nahrává, koncertuje, experimentuje se zvukem. Potkává hudebníky a umělce a možná záměrně opouští to, nebo to tak alespoň často vypadá, co mu už připadá nalezené. Z berlínského undergroundu se postupně, dlouhodobě a systematicky otevírá světové alternativní scéně, filmové hudbě, ale například i country a dalším novým formám spolupráce a projektům.

V knize se přitom míhají desítky pozoruhodných postav a příběhů. Objevují se v ní nejbližší souputníci jako Blixa Bargeld, ale například i Nick Cave a nebo Christiane F., známá českým čtenářům z knihy My děti ze stanice Zoo. Hacke se s ní seznámil jako velmi mladý muž a jejich společný život popisuje jako období bezstarostnosti a svobody. Christiane se přitom v jeho vzpomínkách neobjevuje jen jako postava spojená s drogovou minulostí, ale jako součást jeho tehdejšího uměleckého světa.

Hacke píše bez potřeby vytvářet ze svého života uhlazený mýtus. Jeho vzpomínky jsou plné energie, absurdních situací, nečekaných setkání, omylů i slepých uliček. Pod povrchem dobrodružného vyprávění se přitom vrací k otázce, co vlastně znamená umělecká svoboda a kolik odvahy stojí život, který se odmítá řídit předem danými pravidly.

Každý člověk se časem mění. Dřívější divoký a kočovný způsob života i u Alexandera Hackeho postupně získává jiný rytmus. Stále větší význam má pro něj spolupráce s nejbližšími lidmi, zejména s manželkou a současně uměleckou partnerkou Danielle de Picciotto. Společně objevují fascinující možnosti hudby. A tak se i na konci knihy Hacke znovu vydává na cestu s vlastní představou, co stojí za to hledat.