VELKÁ BÍLÁ TŮŇ

Hlavní motiv Manových povídek je voda, která utváří ducha krajiny, skrývá před námi těla mlčenlivých ryb, a především k sobě přitahuje tajemnou silou řadu podivínských postav, někdy strašidelných, hrozivých, jindy v jejich tragické bezmocnosti blízkých a dojemných.

Autor k tomu dodává: „Ta bílá tůň totiž není jen za kestřanskými humny, máme ji všichni v sobě a nezbývá nám než doufat, že jednou na její hladině spatříme místo zamřelé leklé ryby Boží tvář, pohlédneme na ni přes zvlněné rákosí – a pro zbytek života se přestaneme bát.“

Velká bílá tůň zavádí čtenáře ke skrytým místům Písecka, k rybníkům, strouhám a řekám, do nedávných i starých časů. Knihu doplňuje slovníček slangových výrazů.